č. 1 - NÁLEPKY

č. 1 - NÁLEPKY

Naposledy aktualizováno 6. 7. 2020 (průběžně jsou zapracovávány další získané informace):

 

NÁPAD

Kdo v životě něco opravdu zajímavého vymyslel, ví, že nápady se neobjeví jen tak z ničeho. Vstupuje do nich situace v okolí, osobnost tvůrce i jeho životní zkušenosti. Často také náhoda. A nejinak tomu bylo i v případě „nálepek“ Jaroslava Foglara (dále JF).
V době mládí JF bylo běžné, že obchodníci propagovali své výrobky a služby různými (často pěkně vyvedenými) kartičkami, letáčky nebo zábavnými brožurami.

Pozoruhodně podobné lístečky (v porovnání s nálepkami Vpředu - viz dále) vydal například i časopis Junák k jedné ze svých soutěží. Ve 21. čísle 29. ročníku (vyšlo 25. 4. 1946) byla zveřejněna informace o Soutěži 13 pozdravů, která pak skutečně proběhla mezi 1. a 13. květnem stejného roku (takže několik měsíců před uvedením nálepek Vpředu a použité kartičky tak klidně mohly být významnou inspirací pro JF).

K tomu přidejme sběratelskou vášeň JF (nejen že sám sbíral, ale ke sbírání čehokoli hojně motivoval členy oddílu i své čtenáře) a máme nejdůležitější inspiraci pro nálepky pohromadě.

Pokud se bavíme o nálepkách, většinou je chápeme v podobě, ve které byly veřejnosti představeny ve 2. čísle II. ročníku Vpředu v říjnu 1946 (byly představeny první 4 nálepky, viz dále). Nicméně nejen já, ale i Ivan Vápenka  nebo Jiří Zachariáš  posouváme zrod nápadu na nálepky spíše do roku 1942, kdy ve Dvojce proběhla dlouhodobá hra Alvarez. Během ní JF rozdával vždy deseti úspěšným hráčům v jednotlivých úsecích hry vlastnoručně malované kartičky s cílem podnítit nejen jejich zvědavost (kdo je Alvarez?), ale i sběratelskou vášeň.

Kartičky pro hru Alvarez a následné pamětní kartičky za účast na oddílových akcích JF potvrdily, že nápad je životaschopný. A už jsme zpátky na konci roku 1946 u vzniku propagačních nálepek Vpředu.

NÁLEPKY ČASOPISU VPŘED

Jak už je řečeno výše, informaci o existenci prvních čtyř nálepek zveřejnil časopis Vpřed ve 2. čísle II. ročníku, které oficiálně vyšlo 29. 10. 1946. Toto datum je ale možné brát spíše jen jako orientační. Mladá fronta měla problémy s tiskařským strojem, který jí prodal JF s Kobesem (to je taky zajímavý příběh, ale sem nepatří). Z deníku JF víme, že ve čtvrtek 24. 10. se sice tisk tohoto čísla začal, 25. 10. došlo k výměně tiskových desek (čísla prý krásná), ale už v sobotu 26. 10. „mašina“ nejela a bylo vytištěno jen 15.000 výtisků. V úterý 29. 10. (oficiální den vydání) bylo slibováno, že číslo 2 zítra bude. Asi i bylo, nicméně výtisky na Brno šly až ve čtvrtek 31. 10. Velká část čtenářů se tak mohla o nových nálepkách dočíst ve středu 30. 10. 1946 a toto datum můžeme brát jako směrodatné pro start nálepek Vpředu.

V souvislosti s výše uvedenou úvahou o prapůvodu nápadu na nálepky stojí za povšimnutí i pravděpodobně náhodné umístění oznámení pod 2. úsek dlouhodobé hry Po stopách Alvareza. Ale kdo ví, třeba právě příprava této hry nápad nálepek pro Vpřed spustila. Ačkoli článek mluví o plánech na vydání „sta a sta“ druhů nálepek, víme, že jich JF stihl, do svého odchodu ze Vpředu, zrealizovat jen 20.

U jednotlivých nálepek známe data vydání a u dvou i oficiální náklad. Jelikož ten je u 4. a 13. nálepky shodný, lze předpokládat, že všechny byly vyrobeny v nákladu 100.000 ks. To koneckonců potvrzuje i hromadný dopis JF č. 11 z Vánoc 1983, kde JF píše: „Nálepek bylo 20 druhů, každý byl vydán nákladem 100.000 nálepek.“ Úžasné číslo na to, že sesbírat dnes celou sadu není nijak lehký úkol.

Jak nálepky vycházely?

10. 9. 1946 – nálepka č. 4
13. 9. 1946 – nálepky č. 1, 2, 3
8. 11. 1946 – nálepky č. 5, 6
27. 11. 1946 – nálepka č. 7 (pro představu, její textaci JF řešil v době vydání 2. čísla Vpředu, takže celý proces do vydání zabral cca jeden měsíc)
13. 1. 1947 – nálepky č. 8, 9
září 1947 – nálepka č. 10
7. 1. 1948 – nálepky č. 11, 12
18. 12. 1947 – nálepka č. 13
30. 12. 1947 – nálepka č. 17
7. 1. 1948 – nálepky č. 14, 15, 16
23. 1. 1948 – nálepka č. 18
5. 5. 1948 – nálepka č. 19
12. 5. 1948 – nálepka č. 20

Nálepka č. 21 s názvem Esperanto již byla schválena a její podoba byla připravena k tisku, ale JF tisk této nálepky 10. 6. 1948 zrušil z důvodu svého nuceného odchodu z redakce Vpředu. Nejen, že nikdy nebyla vytištěna, ale neznáme bohužel ani její podobu.
Redakce přikládala nálepky do pošty a rozdávala po kusech „na potkání“. Bylo jich na to dost. Přesto JF trval na tom, aby nebyly rozdávány ve větším množství najednou. Když jsem v souvislosti s tímto chystaným textem mluvil nedávno o nálepkách ABC (viz dále) s dlouholetým šéfredaktorem Vlastislavem Tomanem – Hadžim, připomněl mi vzpomínku, která je zaznamenaná i v jeho knize  Můj život s ABC – ábíčkem: Koncem června 1948 vyhledal JF v redakci Vpředu (tj. v jeho posledních dnech tam), trochu se zapovídal se sekretářkou, pomohl jí a ta mu pak za jeho pomoc dala hodně nálepek od všech čísel. Uložil je a později v 70. letech je JF předal, když si při jejich setkání v redakci ABC stěžoval, že jemu už některé docházejí. JF se prý i po těch letech (byť s úsměvem) durdil, že to slečna sekretářka neměla dělat – nálepky byly za odměnu, a takto se prostě rozdávat neměly.

Pro mě osobně je nejcennější nálepka č. 13, dostal jsem ji přímo od JF s jedním jeho dopisem v roce 1991 a byla to moje vůbec první nálepka Vpředu. I v devadesátých letech JF nálepky měl a stále je přidával do korespondence. Stovky se jich objevily i v jeho pozůstalosti a Skautská nadace je přidávala do tiskovin vydaných v roce 2019. Rozdávání ale už opravdu končí – po více než sedmdesáti letech…

Za obecně nejvzácnější nálepku je považována nálepka č. 17. Ta v originálu existuje ve světle modré barvě, ale mezi sběrateli jsou tyto nálepky i v bílé barvě. Neznám původ té bílé varianty, ale papír je výrazně hrubší, celkem obyčejný a navíc okraj (aspoň té, co mám) je roztřepený. Osobně jsem myslel, že jde o vícenásobně vyrobené xerokopie z devadesátých let. Ale Řešetlák mi říkal, že on ji dostal v neúplném konvolutu od JF už v osmdesátých letech. Na jeho dotaz k původu této bílé (zjevně odlišné) varianty mu JF odpověděl, že jich bylo natištěných míň (což je informace v kolizi s tím, co sám napsal do Vánočního dopisu 1983) a proto vznikl ještě dotisk. Myslel tím patrně později dodělané xerokopie. Nelze to sice nijak doložit, ale můžeme považovat za fakt, že bílá varianta existovala už ve 2. polovině 80. let (pořád to ale mohl být jen xerox, kopírky už v té době byly – byť pod kontrolou).

Kromě nálepky č. 17 se objevují ve sbírkách lehce barevně odlišné varianty i u nálepek 16, 18 (zde je rozdíl patrný více) a 19, 20 (u těch jen malý). Jde o rozdíl v odstínu barvy papíru, nikoli úplně jinou barvu. U těchto variant ale nejde o vyblednutí, protože mají i lehce jinou gramáž papíru nebo jeho strukturu (na omak je to patrné), případně i barvu tisku. Spíše to tak svědčí o jejich dotisku. U nálepek 1 až 15 odlišnosti nalezeny nebyly.

Redakce Vpředu použila 4 nálepky i na potisk hlavičkových obálek používaných ke korespondenci se čtenáři. Jde o nálepky č. 1, 2, 5 (zde bez označení čísla) a 18 (i s označeným číslem). Tyto natištěné nálepky se liší od originálních i odstíny barev, na obálkách jsou výrazně sytější. Obálky jsou obecně o hodně vzácnější než nálepky samotné a dát dohromady komplet všech čtyř je velká vzácnost.

ODDÍLOVÉ NÁLEPKY HOCHŮ OD BOBŘÍ ŘEKY

Zajímavé je, že využití nálepek v oddílové činnosti na sebe nechalo celkem čekat. Od vzniku těch vpředovských uplynulo více než šest let. První arch šesti nálepek JF vytvořil až začátkem roku 1953. Do plánované stovky byla ale ještě daleká cesta, byla dokončena téměř na den přesně po dvaceti letech, tj. začátkem roku 1973! Ale nechme zavzpomínat přímo JF:


Tento text napsal JF jako předmluvu k oddílovému albu krátce po dokončení kompletní stovky nálepek. Později byl opětovně použit v 9. Vánočním sešitu roku 1983 jako připomínka třicátého výročí vzniku oddílových nálepek a reprodukován byl i ve Výňatcích – list 37.
JF oddílové nálepky kopíroval na cyklostylu, ostatně jako všechny tiskoviny až do 80. let, kdy se začal objevovat i xerox (pokud tedy máte nálepky na jasně bílém nebo šedém papíru a realizované xeroxem, mohou být klidně originální dvojkařské, ale až z osmdesátých let a mladší). Na archu A4 bylo vždy 6 druhů a jsou čísly různě zpřeházené (tj. ani na nevystříhaném archu nejsou čísla po sobě). Pravděpodobně proto, že nálepky docházely postupně a bylo třeba přidělat vždy různá čísla.

Tím, že každý dotisk byl vlastně originál, docházelo v čase k menším i větším změnám v nálepkách, motiv ale ve většině případů zůstával. Pouze u některých druhů existují výrazněji odlišné varianty, což bylo způsobeno krátkým obdobím na konci šedesátých let, kdy byl oddíl opět skautský a JF některé nálepky udělal nebo předělal jako skautské. Po tomto období se buď vrátily do původní podoby, nebo z nich byla vazba na skauting odstraněna.

Členové oddílu si vydělávali barvením nálepek podle vzoru a kvalita vybarvení se tak také u jednotlivých kusů mění. Mimochodem rekordmanem byl uváděn Brent, který vybarvil asi 1560 nálepek!

V soukromých sbírkách tak najdete jak barevné nálepky, tak i nevybarvené nebo občas i nevystříhané archy A4. V pozůstalosti po JF dále byly i originální balíčky nálepek po deseti kusech (vystříhané, nebarvené), spojené papírovou páskou podobně jako balíčky bankovek. Dát dohromady originální sadu všech 100 ks (ať už barvených nebo nebarvených) a zvláště pak cyklostylových je každopádně pěkný sběratelský kousek a velká vzácnost.

Mnoho jiných oddílů přebíralo tento nápad od JF poté, co dal velký prostor oddílovým nálepkám v knize Poklad Černého delfína (1966 a 1971) a dále pak i v Kronice Ztracené stopy (1967 a 1970). JF ale propagoval nálepky i jinde, např. na stránkách časopisu ABC . Zde uvádí, že jde o stovku kartiček rozměru 13 x 5,5 cm (což přibližně odpovídá skutečnému rozměru, jen jich Dvojka v té době tolik ještě neměla), a jsou zde i ukázky, které ale nejsou originálními nálepkami Dvojky. Zajímavá je věta, na první pohled určená cenzorovi: „Jedna z nálepek promlouvá k členstvu o spartakiádě, jiná mluví o stanici mladých turistů, další o sovětském pedagogu Makarenkovi atd.“ Takové nálepky ale opravdu ve Dvojce existovaly. Tento článek navíc odstartoval zájem čtenářů o téma nálepek a o několik měsíců později začala s jejich vydáváním i redakce ABC samotná (o tom ale až dále).

O oddílových nálepkách píše do roku 1989 také Ivan Vápenka v publikaci RŠ slaví narozeniny (roku 1988) a po roce 1989 pak ve zmíněném čísle časopisu Květy (roku 1990).

NÁLEPKY ČASOPISŮ ABC A PIONÝR

V knize Jestřáb kronikářem se na straně 131 dočtete, že nálepky pronikly i do časopisů ABC a Pionýr. V případě časopisu Pionýr se mi pouze ve XX. ročníku (1972-73) podařilo objevit v 10. a následujících číslech soutěž „Pionýrské putování v časopisech Mladé fronty“, kde jsou použity nálepky s ilustracemi Adolfa Borna. Celkem 32 kusů, z nichž 24 je určeno k výměně za nálepky z dalších časopisů. Rysy nálepek JF (ať už vpředovských nebo oddílových) tyto nálepky ale nenesou a více jsem se jimi nezabýval. Možná existují i jiné, nikdy jsem o nich ani neslyšel, natož abych je viděl.

Naopak v případě nálepek ABC zde jasná inspirace je. Bohužel je problém k nim najít nějaké bližší podrobnosti. Jisté je, že je jich 32 druhů a prvních šestnáct existuje ve dvou barevných provedeních – červeném a modrém. Dalších šestnáct pak má pouze provedení zlaté.

Dlouholetý šéfredaktor ABC Vlastislav Toman už si na nálepky bohužel nevzpomíná, byl si pouze jistý tím, že vznikly v době, kdy začínaly kluby – Raketové posádky, Hlídky ochrany přírody a Dívčí kluby. To by odpovídalo i jejich obsahu. Hned první nálepka porovnává počet kusů ABC tištěných v 1. (1957) a 8. (1963/4) ročníku, takže lze logicky umístit začátek vydávání nálepek do 8. ročníku. Nálepka č. 9 pak obsahuje reklamu na vydávání seriálu JF Kulišáci a ten vycházel od začátku roku 1963 do poloviny roku 1966. Nálepka číslo 22 s údajem o počtu tištěných kusů ABC (uvedeno 130.000) ale zužuje konec vydávání, protože už v ročníku 1964/65 (tj. v devátém) přesáhl náklad ABC 140.000 výtisků. Z těchto všech indicií lze celou sadu 32 nálepek ABC umístit cca do roku 1964. Není to ale tak jednoduché.

Pátráním v samotných číslech časopisu ABC najdeme krátký článek v 9. čísle ročníku 1963/64 (vyšlo 7. května 1964), který se odvolává na původní propagační článek k oddílovým nálepkám JF a především oznamuje tisk vlastních nálepek ABC a „snad“ jejich první rozeslání do prázdnin. Článek mluví o prvních 16 kusech s ambicí vydávat nálepky dál. Nálepky 1-10 mají připomínat historii časopisu, oblíbené rubriky a seriály, propagovat odběr ABC. Nálepky 11-16 jsou z druhé desetikusové série, která je věnována stopám.

Rozdělení tisku na sadu 1-16 a teprve pozdější dodělávku čísel 17-32, vysvětluje rozpor, kdy čísla 1-16 existují ve dvou barevných provedeních a druhá sada jen v jedné verzi, ačkoli graficky a obsahově jsou nálepky rozděleny po desítkách (přesněji 1-10, 11-20 a 21-32).

V dalším ročníku 1964/65 se objevují o nálepkách průběžně malé zmínky. Najdete je v čísle 2, 3, 5 nebo 7. Nálepky č. 6, 7 a 8 jsou zde i přetisknuty, byť tisk barevně neodpovídá. Dle těchto krátkých článků je patrné, že redakce rozesílala nálepky postupně podle čísel (v listopadu 1964 rozesílala čtenářům čísla 7 a 8, v lednu 1965 pak 11 a 12, v březnu pak nálepky 15 a 16). V březnu 1965 dále článek mluví o „burze nálepek“ a je patrné, že čísla ze začátku řady už jsou velmi vzácná.

Další zmínky už se mi nalézt nepodařilo. Kdy tedy přesně vznikla druhá polovina nálepek nevím. Už kvůli výše zmíněné nálepce 22 to ale nemohlo být o moc později.

Každopádně jsou nálepky ABC ještě mnohem vzácnější než vpředovské. V jakém nákladu byly vydány, mi není známo, ale narazit na ně i jen jednotlivě je vzácnost a o celé sadě (navíc ve dvou barvách u první poloviny) vím jen o té v mé sbírce. Jde tedy o sběratelský materiál vskutku raritní.   

NÁLEPKY V LIDOVÉ DEMOKRACII

Téma nálepek v Lidové demokracii (konkrétně ve víkendové příloze v dětské rubrice) zmiňuje stručným výčtem Václav Nosek – Windy v Jestřábích perutích. Podrobně se mu pak věnoval článek Jury Stegbauera v 8. Sborníku nezávislých foglarovců, kde jsou přetisknuty kompletní průvodní texty JF k jednotlivým nálepkám.

Zopakujme, že šlo o aktivitu tehdejšího redaktora Jury Stegbauera a články JF s celkem šestnácti nálepkami (šlo o obdoby oddílových nálepek Dvojky s různými čísly) vycházely s přestávkami od 24. 4. do 22. 12. 1971. Na konci roku 1971 přišel redakční zákaz otiskovat další příspěvky JF.
Do dnešní doby se díky Jurovi (a částečně Josefu Skorkovském) zachovaly zajímavé sběratelské unikáty. V soukromých sbírkách jsou tak některé originály návrhů nálepek (ve velikosti A5), dále pak tiskové štočky nálepek (ty téměř komplet) a existuje i zkušební nátisk téměř všech vytvořených nálepek na jednom listu.

ULČOVKY

Ulčovky mají poměrně zvláštní okolnosti vzniku. Dle vzpomínky jejich autora Františka Ulče (odtud vznikl název nálepek), která byla zveřejněna v katalogu k foglarovské výstavě v Brně v roce 2007 (Kde oblaka bílá plují) je v roce 1986 připravil přímo na žádost JF, který prý hledal nějakou odměnu pro kluky do oddílu Dvojka (tehdy fungující pod názvem Hoši od Bobří řeky). Připravil jich na dvou A4 listech celkem 32 a byly černobílé. Všeobecně se má za to, že je Dvojka používala.

Nicméně z více zdrojů mám ověřeno, že Dvojka je ve skutečnosti nikdy nepoužívala (proč taky, vlastní nálepky měla) a uplatnění našly až u Tygříků, což byla v podstatě samostatná družina mladších kluků ve Dvojce s oddělenou činností od Dvojky samotné. Nálepky Františka Ulče tam nebyly s ničím v kolizi, a JF mohl potvrdit Františku Ulčovi, že je využil. Nicméně není pravda, že by JF od začátku zamýšlel jejich uplatnění právě u Tygříků, spíše si s nimi nevěděl rady a byl rád, že je využili. Nemám důvod nevěřit Františku Ulčovi jeho vzpomínku, a proto zůstává trochu záhadou, proč ho vlastně JF o nálepky požádal, když pak nevěděl, co s nimi.
Faktem zůstává, že ulčovky byly původně černobílé, kopírované xeroxem a dnes je tak obtížné odlišit originál od kopie. Oba návrhové listy použil JF i ve svých Výňatcích na listech 156 a 157. Později byly použity i k veřejné propagaci díla JF, ale o tom až v kapitole Po roce 1989.

PROPAGACE ODDÍLOVÉ VÝSTAVY

Aby byl výčet nálepek úplný, je třeba uvést patrně vůbec poslední nálepky, které JF sám připravil a sám také nakreslil v počtu 18 variant. Sloužily k propagaci oddílové výstavy pod názvem Bobří hráz konané 17. – 30. 4. 1988. Nejistá ruka JF je na nich už pochopitelně znát (bylo mu už 80 let) a kopírované byly xeroxem, takže sběratelsky zde moc prostor pro rarity není.

PO ROCE 1989

Hned po roce 1989 použilo k propagaci ulčovky nakladatelství Šebek-Pospíšil (stejně jako František Ulč pocházelo z Mladé Boleslavi). Tehdy ještě v černobílé podobě (doba byla rychlá, nikdo se s ničím nemazal, vycházely i foglarovky zcela bez ilustrací).
Později se ulčovek ujalo Sdružení přátel Jaroslava Foglara (hlavně Miloš Vraspír – Bobr je jejich nadšeným propagátorem) a dokud mohl, další tvořil pro SPJF přímo František Ulč. Základní sada 32 nálepek byla znovu využita, tentokráte ovšem s profesionálním a barevným tiskem. Ve sbírkách (včetně mé) existují nátisky celé sady. Současně vznikly i větší nálepky s ilustracemi Libora Baláka propagující bobříky (ty nemají s ulčovkami nic společného).

Druhou samostatnou řadu do dnešních dnů tvoří Jura Stegbauer v rámci svých aktivit v nakladatelství Ostrov. Jde vesměs o počítačově vytvářené nálepky propagující dílo JF.

Jak nálepky SPJF, tak i nakladatelství Ostrov jsou obvykle k dispozici zdarma na foglarovských akcích a jejich počet už přesáhl dvoustovku. Tradice foglarovských nálepek tak neupadá a naopak je dále rozvíjena.


Diskusní téma: č. 1 - NÁLEPKY

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.